Nesmyslně vysoké požadavky. Často je vnímáme ve vztahu k vlastnímu okolí, vidíme je u druhých, ale co když je klademe sami na sebe? Při své praxi se mnohdy setkávám s výčitkami vůči vlastní osobě, které však v konečném důsledku nemají reálné opodstatnění. Často vychází právě z pocitu, že jsme něčeho nedosáhli podle svých představ, něco jsme měli udělat lépe... Dáváme si někdy i zpětně (!) nereálné a nesplnitelné cíle a následně se na sebe zlobíme, že jsme jich nedosáhli... Velmi pomáhá se na celou situaci podívat jinak. Změnit úhel nazírání na konkrétní situaci. A pokud to nedokážeme, což často ve vztahu k sobě samým skutečně není jednoduché, to vím sama moc dobře :), je skvělé mít někoho, kdo nám s tím pomůže. Cítím velkou vděčnost za to, že v tomto směru mohu i já být prostředníkem.